Zabezpečení objektů

Efektivní zabezpečení objektů a ochrana majetku jsou v době narůstající kriminality jednou ze základních potřeb. Nutnost ochrany je navíc determinována pocitem vlastního bezpečí, prozíravostí uživatele a uvědoměním si možnosti vzniku škod. Základním cílem ostrahy objektů je nejenom minimalizace rizika vzniku škody na majetku, ale také ochrana životů a zdraví osob, které ve střežených objektech pobývají. Nejdůležitějším prostředkem k zajištění komplexní ochrany objektů je kombinace fyzické ostrahy a technické ochrany pomocí prvků mechanických a elektrických zabezpečovacích systémů.

Fyzická ostraha

Fyzická ostraha je nejstarší a dosud nejčastěji používanou formou zajišťování ochrany objektů. Chrání nejenom před neoprávněným vstupem, vandalismem, únikem informací, krádeží či jinou majetkovou újmou, ale také před sabotáží, ohněm, havárií či následky přírodní katastrofy. Z hlediska ochrany objektů lze definovat několik forem fyzické ostrahy, zejména strážní službu, bezpečnostní dohled, ochranný doprovod, kontrolně propustkovou činnost a bezpečnostní výjezd (zásah). Podle důležitosti a bezpečnostního významu je většinou zabezpečována vyškolenými zaměstnanci provozovatele objektu, příslušníky ozbrojených sil (sborů) nebo zaměstnanci pověřených bezpečnostních služeb.

Základním předpokladem pro to, jak požadavky na ostrahu účinně realizovat, je provedení bezpečnostního průzkumu v návaznosti na výsledky předchozích zkušeností, analýzy možných rizik, místních vlivů a bezpečnostní situace, v neposlední řadě s ohledem na funkci zkoumaného objektu a charakter majetku. Na základě vyhodnocených poznatků je nutné vypracovat bezpečnostní projekt fyzické ochrany, který by již měl obsahovat konkrétní definování celého systému fyzické ostrahy. Přijatá opatření se následně stávají nedílnou součástí objektové „instrukce (směrnice) pro výkon služby“, v níž jsou specifikována všechna organizační a režimová opatření ochrany. Zejména charakteristika objektu, tedy jeho popis, bezpečnostní rizika a možnosti jejich řešení, způsob zabezpečení objektu, předmět výkonu služby a povinnosti zaměstnanců ostrahy. Chybět nesmějí ani režimy vstupu osob, vjezdu a výjezdu vozidel, klíčového hospodářství, obchůzkové činnosti, protipožární prevence nebo poskytování informací. Součástí každé dokumentace musí být vyřešené otázky pravomocí a kompetencí, postupu řešení mimořádných událostí, tedy požáru, úniku plynu, vody, narušení objektu nepovolanou osobou či hrozby jiného útoku (bombou apod.).

Na přání zákazníka mohou fyzickou ostrahu objektů zabezpečovat také strážní se psy (psovodi), kteří jsou k tomuto účelu speciálně vycvičení. Fyzická ostraha se aktivně podílí na zmaření záměrů narušitele a provádí bezprostřední opatření k jeho dopadení.

Technická ochrana

Technickou ochranou budov rozumíme takový soubor přijatých bezpečnostních opatření, jehož použití v praxi zabraňuje, ztěžuje nebo oznamuje narušení ochrany objektu a celé zabezpečené oblasti. Nedílnou součástí ochrany budov je tzv. klasická ochrana, tedy využívání mechanických prostředků, zařízení a komponentů, které svou konstrukcí znemožňují jejich jednoduché překonání. Takové technické prostředky nazýváme mechanické zábranné systémy. Zjednodušeně řečeno – slouží jako pevná hráz a zamezují průniku nežádoucích osob do prostoru. Dalším způsobem technického zabezpečení objektu je využívání zařízení elektrických zabezpečovacích systémů (EZS). Ty můžeme definovat jako soubor detektorů, tísňových hlásičů, ústředen (řídicích jednotek), prostředků poplachové signalizace a přenosových, zapisovacích a ovládacích zařízení, jejichž prostřednictvím je narušení střeženého objektu nebo prostoru opticky a akusticky signalizováno.

Mechanické zábranné systémy

Vedle tradičních mechanických prostředků, jakými jsou bezpečnostní dveře, zámky, rolety, mříže a bezpečnostní skla, řadíme do klasické ochrany také vjezdové závory, automatická vrata, bariéry proti vozidlům, osobní turnikety, propouštěcí branky či oplocení. K mechanickým prvkům ochrany patří i některé vlastní stavební součásti budov, které již svou podstatou tvoří překážky proti vniknutí pachatele. Jedná se o otvorové výplně dveřní, okenní, balkonové, vnější obvodové zdi budov, stropy, podlahy a střechy přízemních budov, zejména u staveb, kde je střecha současně stropem objektu. Mechanické zábranné prostředky nejsou schopny chráněné objekty samy o sobě a skutečně beze zbytku zabezpečit a chránit. Jejich mechanická odolnost proti průlomu (narušení) je totiž závislá především na použitém materiálu, jeho pevnosti, tloušťce a mnoha dalších vlastnostech. Proto hovoříme při jejich užívání o tzv. zpožďovacím faktoru. Ten nám sděluje, jak dlouho je konkrétní prostředek schopen dostupnými metodami a nástroji odolávat napadení. Vzniklá časová prodleva pak umožňuje pracovníkům fyzické ostrahy zorganizovat proti narušiteli kvalifikovaný zákrok.

Elektrické zabezpečovací systémy

EZS tvoří převážně kombinace ústředny a elektronických komponentů (prostorových čidel, magnetických kontaktů aj.). V souvislosti s ostrahou objektu pomocí EZS rozlišujeme jednotlivé prvky pro prostorovou, plášťovou a předmětovou ochranu. Prostorovou ochranou rozumíme detekci pohybujících se osob ve vymezeném prostoru za použití prostorových čidel a systémy detekce členíme na aktivní a pasivní. Příkladem těchto systémů jsou PIR detektory, MW detektory, detektory tříštění skla (tzv. glassbreaky), magnetické detektory, elektrické ploty, infračervené závory). Všechny tyto detektory obvykle obsahují sabotážní spínač, který se aktivuje při pokusu o zničení. Jednotlivé prvky plášťové ochrany tvoří detektory tříštění skla, magnetické detektory instalované na stavební otvory, detektory pohybu aj. Předmětová ochrana řeší ochranu cenných předmětů či zařízení (vitrín, obrazů, šperků, muzejních exponátů) za použití detektorů tlaku, otřesu, síly, náklonu apod. K neméně významným doplňujícím technickým prostředkům tohoto druhu ostrahy patří elektrické požární systémy (EPS), kamerové systémy (CCTV), systémy kontroly vstupů osob (ACS) nebo speciální zařízení na ochranu perimetru.

Perimetrická ochrana

V rámci komplexního zabezpečení objektu je nutno uvažovat také o ochraně venkovních prostor, tzn. o střežení přístupových cest, přilehlých ploch, obvodových hranic pozemků, skladových míst a parkovišť. Účelem perimetrické ochrany je získání optimálního přehledu o situaci v celém střeženém prostoru a včasné rozeznání a zachycení případného narušitele. Nejlépe v době, kdy ještě nestačil spáchat škodu, popřípadě nezačalo jeho protiprávní jednání. Díky včasnému zjištění pokusu o narušení chráněného prostoru lze následně zvolit adekvátní zásah, například zmobilizovat strážní službu, kontaktovat příslušné orgány, aktivovat akustickou nebo světelnou signalizaci. Pro aplikace v praxi je v současné době k dispozici rozsáhlý sortiment venkovních zabezpečovacích prvků. K nejběžněji používaným patří IR závory, duální (mikrovlnné a IR) závory, IR bariéry (stěny), plotové detekční systémy, zemní detekční kabely, tlakové hadice (Ground Perimetr System), detektory magnetických anomálií, optické kabely nebo kombinované detektory s použitím CCTV.

Závěrem

Vhodnost aplikace toho či onoho bezpečnostního prvku musí být posuzována vždy v závislosti na konkrétních podmínkách, požadavcích a finančních možnostech klienta. V úvahu je nutno brát i míru přípustného rizika, to znamená, že zřejmě nebude příliš efektivní instalovat do plotových drátů světlovody z optických vláken, pokud jediné, co střežíme, je polorozpadlá stodola a několik ovocných stromů. Je si třeba také uvědomit, že žádný z výše uvedených prvků ochrany nemůže sám o sobě zabránit průniku do budovy či chráněného prostoru. Jejich implementování do systémů EZS však umožňuje okamžité předávání signálů na pult centralizované ochrany (dohledové centrum, mobilní telefon klienta), které upozorní na každou podezřelou činnost v objektu a jeho bezprostředním okolí. Z hlediska zvýšení bezpečnosti by měly být jednotlivé prvky ochrany kombinovány s ostatními prostředky a druhy ochrany, vzájemně se s nimi doplňovat a navzájem se podporovat.